32.
VYPRÁVĚNÍ – pojem, jímž se všeobecně označuje zobrazování fiktivního nebo i skutečného děje; v širším smyslu se termínem v. rozumí výstavba celé fabulované struktury, respektive žánrů, jejichž základním prostředkem je fabule (např. epos , román , novela_,_ pohádka), v užším pojetí se pojem v. chápe jako stylový útvar, který je součástí fabulačních prostředků. Z kompozičního hlediska je tedy v. protikladem popisu_,_ mezi motivy je navázán kauzální vztah, tzn., že jednotlivé prvky výstavby v. dostávají svůj skutečný význam až z hlediska vyšších celků, které spoluvytvářejí. Vlastní technika v., která se orientuje vždy podle konkrétního epického žánru, nalézá svůj výraz v kompozici a kontextových postupech (pásmo vypravěče , pásmo postav , _smíšená řeč_aj.) a uskutečňuje se v syžetovém zpracování fabule.
(Slovník literární teorie)
- objasněte, jak se z hlediska neuměleckého textu liší vyprávění od popisu
- určete funkční styl a slohový postup, tvrzení zdůvodněte
- uveďte, co je to vyprávění, kde se s ním setkáváme, co bývá tématem vyprávění,
jaký může být postup při vyprávění, jaká je kompozice vyprávění, jaké jazykové
prostředky jsou pro vyprávění typické
Zpracování: