56.
CHARAKTERISTIKA
(z řec. charaktér = razidlo, vyryté znamení) – systém motivů bezprostředně spjatých s postavou literárního díla, vystihující její zevnějšek, povahové vlastnosti a vnitřní život. Zakládá se na slohovém postupu popisném, doplňovaném často prvky výkladovými nebo vyprávěcími.
Tradičně se ch. dělí na přímou, kde povahové rysy literárního hrdiny označuje autor, jiná postava, popř. hrdina samotný (autocharakteristika), a na nepřímou, zprostředkovanou čtenáři popisem jednání a chování hrdiny v určitém prostředí, situaci nebo zobrazením jeho vnitřního světa. Ch. může být dále statická, jestliže se povaha postavy líčí jako hotová, ucelená, v průběhu děje neměnná, nebo vývojová, genetická, sledující vývoj postavy v závislosti na průběhu děje. Rozlišuje se též ch. vnější (popis zevnějšku osoby) a ch. vnitřní (výčet psychických rysů), dále ch. individuální zachycující výrazné vlastnosti jednotlivce a ch. skupinová, postihující typické znaky příslušníků určitého kolektivu (např. zájmového, profesionálního apod.). V ch. subjektivní se uplatňuje autorův hodnotící přístup. V literárním díle převládají rozmanité postupy ch. nepřímé opírající se o dějovou linii. Důležitou složkou nepřímé ch. jsou promluvy postav, naznačující výběrem jazykových prostředků její sociální původ, stupeň vzdělání, temperament apod. Moderní próza využívá všech způsobů výstavby textu (např. různé formy řeči, vnitřního monologu aj.) a rozmanitých jazykových prostředků k psychologickému prohloubení a dynamizaci ch. literárních postav.
(Slovník literární teorie)
- uveďte účel textu
- jaké druhy charakteristiky text uvádí?
- čím se liší charakteristika přímá a nepřímá?
- identifikujte funkční styl a slohový útvar
- uveďte funkce tohoto stylu, jeho znaky a další slohové útvary
- charakterizujte jazykové prostředky užité ve výňatku
Zpracování: